FAMILY HISTORIES ARE FULL OF HOLES  

Father is on the Gestapo list, they’re going to look for him in Řečkovice, Viola will be plagued with dreams about this for years to come. He leaves the country then and ends up in Holland, first with Bolenka, the wife of a sea captain, later with a rich widow, who was cheery, lively and complicated—
as I will be told years later over coffee at her girlfriend’s. From occupied Holland he wants to flee to England, but they caught all of them trying to escape, he was the only one who was saved: Professor Fischer hid in a box. Ik had geluk, I was lucky, we read beneath the newspaper photo. From the widow he returns to Řečkovice only in August 1945, what did he do for those four months?  
—Family histories are full of holes 
like Swiss cheese, they never 
tell us everything, 
we’ll never tell them everything, 
to tell everything is forbidden, 
there must remain space 
for rats 
in Swiss cheese 
so that there is a place to air out 
the air of history 
the air of things 
delicate vapours, given out by looks 
and gestures. 

(Translated by Matthew Sweney) 

 RODINNÉ HISTORIE JSOU PLNÉ DĚR 

Otec je na seznamu gestapa, které ho chodí do Řečkovic hledat, Viole se o tom ještě celé roky bude zdát. Uprchne tedy ze země a skončí v Holandsku, nejdřív u Bolenky, ženy námořního kapitána, potom u bohaté vdovy, která byla veselá, živá a komplikovaná—tak mi to o ní řekne po letech nad kávou její přítelkyně. Z okupovaného Holandska chce prchnout do Anglie, ale všechny při pokusu o útěk zatknou, on jediný se zachrání: Profesor Fischer se ukryl v bedně. Ik had geluk, měl jsem štěstí, čteme pod novinovou fotkou. Od vdovy se vrací do Řečkovic až v srpnu 
1945, 
co dělal celé ty čtyři měsíce?—Rodinné historie jsou plné děr
jako ementál, nikdy 
nám neřeknou všecko, 
nikdy jim neřekneme všecko, 
říct všecko je zapovězeno, 
musí zbýt prostor  
pro krysy 
v ementálu, 
aby měl kudy vanout 
vzduch dějin 
vzduch věcí 
jemné výpary, které vydávají pohledy 
i gesta.

 

 

THE BATTLE OF THE FLOWER 

I gave you a flower and began to pull out 
its petals 
from the gales of groundwater 
from the marsh slim 
to the light,           and the flower screamed, 

blossoms leaves stems roots 
were cracking and growing 
and no one could see who’d won 
that battle of the flower,        and the flower screamed 

when I wanted to drink, 
in the morning it stood ahead of me 
by the window 
devoured the light 
                              and in the sudden darkness under its leaves 
                              I saw 
                              hordes of little pale creatures 
                              eyeless, bloodless 
                              feeding on silence and blackness 
                              the servants who were dying 
                              of their gifts. 

(Translated by Stuart Friebert and the author)   

BITVA KVĚTINY 

Darovala jsem květinu a začala vytahovat 
její okvětní plátky 
z vichřic podzemní vody 
z bahenního slizu 
na světlo,         a květina křičela, 

květy listy stonky kořeny 
rozpukávaly a rostly 
a nebylo vidět kdo vyhrál 
tu bitvu květiny,        a květina křičela 

když jsem se chtěla napít, 
ráno si stoupla přede mě k oknu 
a sežrala světlo 
                                   a v té náhlé tmě pod jejími listy 
                                   jsem uviděla 
                                   houfy malých bledých tvorů 
                                   bez očí a krve 
                                   jak se živí mlčením a černotou 
                                   ty sluhy lásky kteří umírali 
                                   na své dary.  

 

 

It’s YOU and US and THEM 

            who built the jails. 
            Bloody ketchup and silence blossomed. 
            Although they reaped a lie,   
            they had sowed belief, 
            these lovers of Mary the Liberty, Magdalene the Equality. 
            Then, only loving Magdalene, who led them 
            to a fenced plot of land 

in Siberia, where Osip Mandelshtam used to ask Nadezhda 
Mandelstam, while in exile: 
„ What makes you think you have to be happy? “ 
and she didn’t know what to say— 
An exile:  
the liberty of a circle 
the freedom of an ant—  

During mass, the priest says: 
An evil which keeps us from loving one another and being happy. 

“ What makes you think you have to be happy? “ 
Osip asked Nadezhda, 
history flowing by, bones & brains & 
consciousness getting chopped up, 
we, 
in a society of prefab anything/everything 
don’t dry the ad for rain, 
looking for broth, but instead— 
find froth: 
liver kidneys heart, 
soul and spirit get hit hit hit 
—the liberty of a circle 
the freedom of an ant,  
and God gets hit hit—  

To devote ourselves to something so fully  
we don’t have room for more! 

(Translated by Joshua Mensch and the author) 

TO Z MY A Z VY A Z ONI 

                        se stavěly kriminály.
                        Kvetl krvavý kečup a mlčení.
                        A oni sklízeli lež, ačkoli
                        vyseli přesvědčení,
                        milovníci Máří Svobody, Magdalény Rovnosti.
                        Pak už jen Magdalény, která je vedla
                        na oplocený pozemek, 

kde Osip Mandelštam se ptával Naděždy  
Mandelštamové, ve vyhnanství na Sibiři:
„Proč si myslíš, že musíš být šťastná?“  
a ona mu neuměla dát odpověď
—vyhnanství,
svoboda kola
svoboda mravence—

A při mši kněz říká: 
Zlo, které nám brání milovat druhé a být šťastný. 

„Proč si myslíš, že musíš být šťastná?“ ptával se Osip Naděždy  
a kolem tekly dějiny, lámaly se  
kosti, mozky, svědomí, 
my 
v společnosti prefabrikátů 
nesušíme reklamu na déšť, hledáme  
vývar, ale zase  
odvar:  
játra ledviny srdce, 
duše a duch a buch buch buch 
  —svoboda kola 
svoboda mravence a 
bůh, buch buch—   

Oddat se něčemu tak silně, že víc 
už nemůžeme být!    



SMÍCHOV RAIL STATION/A BLUE SMARTIE 

                                                                                In a dream sounded an order: 
                                                                                Make your life such  
                                                                                that it is good to eat.
                                                                                                         Viola F.  

 

 
Oasis Pub where Magor 
would booze; 
on platform three, a hotdog 
—the bun is better, 
bigger and poppy—seed, 
everyone heading for the stand  
will get one, 
the famous Smíchov  
hotdog and lemonade  
for 23 crowns; 
a sign with departure times 
sways in the wind, 
down on the grey concrete 
a blue Smartie. 
Storage for station observations 
perception 
sensation 
head—eye 
eye—head: 
you can’t compound 
a sentence.  
It all turns round 
—like on a pivot— 
on the illusion of departure. 
And there they go 
their first morning swig, 
that woman in the red sweater 
with only one tooth 
out in front of the station, 
that guy in the buffet 
in the ragged duffle 
LIQUORS 
ALCOHOLS 
shelves full of  
booze 
in California in Texas in New York 
they’ll never be able to drink it all 
you’ll never be able to drink it all 
it’s a current 
it all merges 
into a colorful river 
a swill 
      a plonk 
             of world alcohol 
which will drown 
the blue Smartie 
on platform three. 
Pull yourself together, Smartie 
act smart 
make your life such 
that it is good to eat.

(Translated by A. J. Hauner and the author)   


SMÍCHOVSKÉ NÁDRAŽÍ/JEDNA MODRÁ LENTILKA 

                                                                                  Ve snu zněl příkaz:  
                                                                                  Zpracuj svůj život, 
                                                                                  aby byl k jídlu.         
                                                                                                            Viola F.     

Pivnice Oáza, kde chlastával 
                                          Magor 
párek v rohlíku na třetím 
perónu 
– rohlík je lepší, 
větší a makový, dá si ho 
každý, kdo přijde k okýnku, 
vyhlášený  
smíchovský  
párek v rohlíku a malinovka  
za 23 káblí; 
cedule s odjezdem  
se kýve ve větru, 
na šedým betonu 
jedna modrá lentilka. 
Sklad nádražních pozorování 
vněm 
hlavaoko  
okohlava 
nesložíš větu. 
(Celé se to točí 
jak na pantu 
na iluzi odjezdu.) 
A už jedou 
svůj první ranní doušek: 
ta žena před nádražím 
v červeným svetru 
a s jedním zubem 
ten chlapík u bufetu 
v odraným vaťáku 
LIQUORS 
ALCOHOLS 
regály plné 
chlastu 
v Kalifornii v Texasu v New Yorku 
nikdy to nemůžou vypít 
nikdy to nemůžeš vypít 
teče to proudem 
slívá se to do jedné 
barevné řeky 
břečky  
              patoku 
                            světového alkoholu 
která zalije 
modrou lentilku 
na třetím perónu. 
Vzpamatuj se, lentilko 
pluck up your courage 
zpracuj svůj život 
aby byl k jídlu.